Letní puťák 2025 je v plném proudu! 
První den:
Klub českých velocipédistů Holice dnes vyrazil vlakem z Doubravic do obce Tuklaty, odkud jsme se vydali vstříc dalšímu dobrodružství na našich kolech.
Počasí nám přichystalo pestrou směs – hřejivé slunce, ale i osvěžující dešťové kapky. Cestou jsme obdivovali:
tvrz v Tuklatech,
historickou zvonici a středověké hradby v Českém Brodě,
a také impozantní tvrz Tuchoraz.
Naše sestava byla rozmanitá – dva velocipédisté šlapali na vysokých kolech, další na nádherném stroji značky Premiér z roku 1937, a náš nejmladší člen jel na moderním kole. Tradice a současnost bok po boku – tak to máme rádi! 
Zasloužené zakončení dne nás čekalo stylově – v pivovaru v Kostelci nad Černými lesy, kde jsme doplnili síly a sdíleli první zážitky z cesty.Už se těšíme, co přinese zítřek – kilometry, krajina, historie i společné chvíle v sedle!
Druhý den
Ráno jsme se probudili stylově – v pivovaru v Kostelci nad Černými lesy. Den jsme zahájili vydatnou snídaní v místním řeznictví, která nás řádně posílila.
Následovala exkluzivní prohlídka zámku v Kostelci, kde jsme měli možnost nahlédnout do zajímavých prostor. Opravdu výjimečný zážitek – děkujeme za individuální přístup!
Počasí nás ale opět nepřekvapilo – déšť a zima si vyžádaly taktickou poradu. Před námi byla téměř 35 km etapa do Malešova, a tak jsme zvolili různé varianty: Část výpravy vyrazila celou trasu po vlastní ose, 
někteří zvládli půl cesty v sedle a zbytek vlakem. V takovém nečase? Není se za co stydět! V Malešově jsme se znovu všichni sešli, navštívili místní tvrz, která nás nadchla svou atmosférou a krásou, a samozřejmě jsme opět zakotvili v pivovaru, kde jsme den zakončili příjemným posezením.Zítra nás čeká další etapa – s nadějí na slunce, ale hlavně s dobrou náladou, která nás neopouští!
Třetí den:
Ráno jsme vstali v penzionu v Malešově a po vydatné snídani jsme vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím.
Naší první zastávkou byla zřícenina hradu Sion, kterou jsme důkladně prozkoumali, nafotili a chvíli si užili atmosféru husitské historie. Poté jsme pokračovali směrem do Kutné Hory.
Cestou jsme nemohli minout chrám sv. Barbory, kde jsme se společně vyfotili, a následně jsme si dopřáli zasloužený oběd v restauraci U Kata – vřele doporučujeme, jídlo bylo skvělé! 
Po obědě následovala návštěva kostnice a kláštera v Sedleci, které nás ohromily svou atmosférou a historickým významem. 
V 16:17 se s námi rozloučil Honza Klepáček, který se vrací domů – děkujeme za společné kilometry a zážitky!
Večer nás ještě čeká noční prohlídka chrámu sv. Barbory, na kterou se moc těšíme. Dnešní den byl doslova nabitý – sluníčko, cyklistika, historie a úžasné společné chvíle v sedle i mimo něj.
Kutná Hora po setmění 
Večer jsme završili opravdu nezapomenutelně – noční prohlídkou chrámu sv. Barbory, kde nás čekalo překvapení v podobě varhanního koncertu. Magická atmosféra gotického chrámu v tlumeném světle a tóny varhan nám všem doslova běhaly po zádech. Po prohlídce jsme se ještě prošli noční Kutnou Horou – tiché uličky, osvětlené památky a zasloužený klid po dlouhém dni. Tak končí náš třetí den – v rytmu historie, hudby a přátelství.
Večer jsme završili opravdu nezapomenutelně – noční prohlídkou chrámu sv. Barbory, kde nás čekalo překvapení v podobě varhanního koncertu. Magická atmosféra gotického chrámu v tlumeném světle a tóny varhan nám všem doslova běhaly po zádech. Po prohlídce jsme se ještě prošli noční Kutnou Horou – tiché uličky, osvětlené památky a zasloužený klid po dlouhém dni. Tak končí náš třetí den – v rytmu historie, hudby a přátelství.Čtvrtý den:
Dnešní den jsme zasvětili odpočinku – kola zůstala stát a my si dopřáli pohodové tempo. Dopoledne nás mile překvapil Petr, který za námi dorazil a společně jsme vyrazili na procházku po Kutné Hoře, aby si i on užil krásy tohoto města.
A během chvíle další zpráva – Jirka a Anička Valentovi míří za námi! Domluvili jsme si sraz v osvědčené restauraci U Kata, kde jsme si společně vychutnali oběd. Krásné a milé setkání s přáteli!
A během chvíle další zpráva – Jirka a Anička Valentovi míří za námi! Domluvili jsme si sraz v osvědčené restauraci U Kata, kde jsme si společně vychutnali oběd. Krásné a milé setkání s přáteli!Odpoledne jsme pokračovali návštěvou Vlašského dvora, kde jsme se ponořili do historie ražby mincí a královské moci. Jen dodáváme, že chůze po kutnohorských dlažebních kostkách je náročná – nohy nás bolí víc než po celodenním šlapání! 
Po večeři nás čeká tradiční večerní program – pivo a karty 
, jak se na správný puťák sluší.
Po večeři nás čeká tradiční večerní program – pivo a karty , jak se na správný puťák sluší.Zítra opět sedáme na kola – pomalu se blížíme zpět k domovu, ale zážitků přibývá!
Pátý den:
Z Kutné Hory přes zámky a tvrze
Dnes ráno jsme se rozloučili s Kutnou Horou a vydali se dál krásnou krajinou Kolínska. První zastávkou byl kostel Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě, následovaly tvrze v Nebovidech a Lošanech a také zámky Červené Pečky a Pašinka.
V Lošanech jsme absolvovali komentovanou prohlídku Bauerovy vily, která je architektonicky upravena podle návrhů Josefa Gočára ve stylu českého kubismu. Opravdu výjimečný zážitek!
V Lošanech jsme absolvovali komentovanou prohlídku Bauerovy vily, která je architektonicky upravena podle návrhů Josefa Gočára ve stylu českého kubismu. Opravdu výjimečný zážitek!Cesta nás vedla nádhernou krajinou – pole, lesy, výhledy, sluníčko nad hlavou a dobrá nálada s námi. Najeli jsme téměř 40 km a užili si pohodový den v sedle. Večer jsme dorazili do Žabonos – spokojení, unavení, ale nadšení další dávkou historie a krás na trase.
Šestý den:
Poslední kilometry domů 
Ráno nás přivítal déšť a studené nebe. Po krátké poradě jsme se rozhodli – v sedm sbalit, na kole dojet na vlak a v devět vyrazit z Peček do Chvaletic. Cestou jsme sušili ponožky, plánovali poslední etapu a těšili se zpět do sedla.
Z Chvaletic jsme už pokračovali po vlastní ose – přes malebnou krajinu Polabí, kde se střídala pole, aleje, tiché vesničky a letní vůně.V Kladrubech nad Labem jsme obdivovali bílé koně hřebčína a dali si společný oběd s výhledem na pastviny. Také jsme se ještě zastavili u Gočárova domu a připomněli si spojení moderní architektury s českým venkovem.
Na trase jsme zažili i trochu dramatiky – dva drobné pády a jedno lehké zranění, ale nic, co by nám zkazilo náladu. Všichni dojeli v pořádku a s úsměvem.
Krátce po 14. hodině jsme dorazili do Pardubic, kde jsme symbolicky ukončili naši šestidenní výpravu. Za námi je téměř 40 km dnešní jízdy, ale hlavně – desítky zážitků, smíchu, přátelských zastavení i společných chvil.Byl to krásný a pohodový den, skvělá tečka za celým putováním. A jak říkáme my: ne vždy záleží na počasí – když je dobrá parta, je hezky vždycky
