Jsou chvíle, kdy si člověk uvědomí, že nejde ani tak o kilometry, které ujel, ani o kopce, které zdolal. Jde o to, s kým ty cesty sdílí. A přesně to jsme si potvrdili během letošního soustředění Vídeňáků v Písku.
Ve čtvrtek odpoledne se začala scházet naše parta velocipedistů – jezdců na vysokých kolech. Dorazilo nás třináct, s úsměvem, očekáváním a nadšením z toho, že jsme zase spolu.
Po ubytování a srdečném přivítání s kamarády jsme se vydali na první vyjížďku – pohodové odpoledne věnované historii Písku, zakončené návštěvou místního minipivovaru a projížďkou malebným okolím města.
Po ubytování a srdečném přivítání s kamarády jsme se vydali na první vyjížďku – pohodové odpoledne věnované historii Písku, zakončené návštěvou místního minipivovaru a projížďkou malebným okolím města.
Páteční ráno už patřilo čtrnáctičlenné skupině – přidal se další parťák a my jsme vyrazili směrem na hrad Zvíkov. Slunce svítilo, ale studený vítr se postaral o to, že jsme nezapomněli, jaké je to šlapat s nasazením. Cestou jsme potkávali spousty cyklistů a turistů – jejich úsměvy a povzbuzení nám dělaly radost. Jihočeská krajina dělala své – nádherné výhledy, klidné cesty a dobrá nálada v partě. Večer dorazil poslední člen naší výpravy – teď už nás bylo 15.
Sobota byla hlavní vyjížďkou – směřovali jsme do Týna nad Vltavou na Veteran Rallye Křivonoska 2025. Celkem 15 jezdců na vysokých kolech uhánělo Píseckými horami, až jsme dorazili mezi více než 300 nádherných historických strojů. Byl to zážitek – nejen pro nás, ale i pro návštěvníky, kteří si naše kola fotili, ptali se, a někteří si je dokonce i vyzkoušeli.
Po společné prohlídce jsme chtěli něco sníst – ale Týn praskal ve švech a nebylo možné najít místo, kde by nás všech patnáct pohostili najednou. Tak jsme vyrazili na cestu zpět a řekli si, že se najíme po cestě. A právě cestou jsme narazili na obec Tálín – a tam přišel moment, který si budeme pamatovat dlouho. Spontánně jsme se rozhodli zazpívat před restaurací krásnou píseň „Když se ten tálinskej rybník nahání“. Rychle jsme si připomněli text a zamířili ke značce Tálín s výhledem na rybník, kde jsme vystoupení zopakovali. Bylo to veselé, srdečné a opravdové – stejně jako celé naše soustředění.
Neděle byla zakončením – kratší projížďka, sbalení věcí… a ještě jedno malé překvapení, které jsme si připravili pod vedením ředitele regionálního muzea z Vysokého Mýta.
To si ale zatím necháme pro sebe
.
To si ale zatím necháme pro sebe
.Co z toho všeho plyne? Že tohle není jen cyklistická akce. Není to jen o jízdě na vysokých kolech. Je to o lidech. O partě, kde má každý své místo. O kamarádech, kteří se umí zasmát, pomoci si a užít si společně čas. A hlavně o přátelství, které překonává i ty největší kopce.
Díky všem, kdo byli součástí. Už teď se těšíme na další společné kilometry, zážitky a písničky.
Ať žijí Vídeňáci! 
