Výprava na historických kolech okolo Berounky:
První den – pondělí
29. července 2024 - Naše dobrodružství začalo brzy ráno.
Já – Tomáš Formánek (48), spolu s mým synem Danielem (12), Petrem Prokopem – děda (67), Davidem Formanem organizátor cesty (52) a Honzou Klepáčkem, ten, co to má nejdál (56), jsme se vydali na cyklistickou výpravu na historických kolech, údolím Berounky.
Budík mě probudil v 4:00 ráno. Dája vstával o něco později, v 4:40. Kvůli menšímu zpoždění dědy jsme vyrazili k Davidovi až v 5:10, kde jsme hladce vyložili kola a zamířili na vlak do Pardubic, který odjížděl v 6:23. Cesta do Rakovníka proběhla bez větších komplikací, přestože David zapomněl svou IN kartu, což nám způsobilo starosti ve všech vlacích. Nakonec mu byla udělena pokuta 1000 Kč, s možností snížení na 100 Kč, pokud kartu doloží do 14 dnů. Přestupy v Pardubicích, Praze a Berouně jsme zvládli bez problémů.
Po příjezdu do Rakovníka jsme se vydali směrem k Lužné, kde jsme plánovali navštívit muzeum veteránů. Bohužel jsme zjistili, že mají v pondělí zavřeno. Tříhodinovou pauzu jsme využili k poradě a rozhodli se vydat na Křivoklát, který byl vzdálený přibližně 24 km lesem.
Během cesty jsme potkali rodinu na kolech, která nám doporučila restauraci U Romana. Ukázalo se, že to byla skvělá volba – oběd byl výborný. Zatímco jsme jedli, dojel nás i poslední člen výpravy, Honza Klepáček, který je až od Hronova – Žabokrky. Po společném obědě, zakončeném lahodnou palačinkou, jsme pokračovali v cestě.
Těsně před Křivoklátem jsme objevili dětský tábor a sportovní areál, který využívá místní Sokol. Jeho starosta nás poznal podle kol a vřele nás přivítal. Poslal pozdravy Veronice Markové z Holic a domluvili jsme si večerní setkání u piva.
Naše ubytování jsme našli v Muzeu Jawa a ČZ. Pokoje byly skromné, ale účelně vybavené a plně dostačující. Na radu místních jsme zamířili do obchodu, abychom si zajistili snídani na další den – pečivo a chléb.
Děda Petr odpočívá na pokoji. Na večeři jsme zamířili za místními sokoly do restaurace u jejich tábora. Bohužel, ti z nás, kteří si dali tlačenku, měli v noci a následující dny střevní potíže. První den výpravy jsme zakončili příjemným posezením u piva ve sportovním areálu, kde jsme si vyměňovali zážitky a plánovali další dny, také jsme hráli karty.
Počasí a aktivity
Počasí bylo slunečné, ale v lese bylo příjemně. Koupání se nekonalo, pouze jsme si smočili nohy v Rakovnickém potoce. Naše výprava kolem Berounky začala nejen dobrodružně, ale také s mnoha nečekanými a příjemnými setkáními.
Druhý den-úterý
30. července 2024 - Druhý den naší výpravy měl být odpočinkový, ale i přesto jsme zažili spoustu dobrodružství a příjemných chvil. Po individuální snídani jsme se s koly vydali na hrad Křivoklát.
Na nádvoří hradu jsme si u kávy a zmrzliny naplánovali celý den. Na programu byla prohlídka hradu, oběd v restauraci U Romana, návštěva muzea veteránů sousední vesnici (pokud by bylo zavřeno, plánovali jsme koupání v Berounce) a večerní návštěva muzea u našeho ubytování. Rozhodli jsme se také, že večeři si dáme jinde, hlavně žádnou tlačenku.
Hrad Křivoklát byl nádherný. Úsměvné bylo, že David neobdivoval hrad samotný, ale spíše místní záchod. Po prohlídce jsme se přesunuli do Městečka k Romanovi na oběd, který jsme zakončili úplně stejně jako včera – skvělou palačinkou.
Majitel muzea veteránů nám nebral telefon, a tak jsme operativně změnili plán a vyrazili do obce Roztoky ke splavu, kde jsme prožili vodní radovánky v řece. Voda byla příjemně chladná a strávili jsme tam celé odpoledne.
Později jsme se vrátili k našemu ubytování a navštívili místní muzeum. Majitel vystavuje kompletní řadu sériově vyráběných cestovních motocyklů Jawa a ČZ od zahájení jejich výroby do roku 1959, ukázky zajímavých typů vyráběných později, prakticky všechna provedení automobilů Jawa, motocykly Praga, malé motocykly Pionýr a mopedy Stadion, Jaweta a Babeta, a ukázky speciálů, které nejvíce značky Jawa a ČZ proslavily. Celkem sbírka čítá na 150 zajímavých exponátů.
Večer jsme strávili v hotelu Sýkora na Křivoklátě, kde jsme hodnotili uplynulý den a plánovali ten následující. Hráli jsme karty a užívali si příjemnou atmosféru. Dája si dal pizzu, ostatní koprovou omáčku a David držel dietu
Počasí a aktivity
Počasí bylo slunečné, teplota okolo 33°C. V lese bylo kouzelně.
Třetí den-středa
31. července 2024 - Třetí den naší výpravy začal brzkým vstáváním. Vstali jsme o půl sedmé, rychle posnídali a vyrazili na cestu, která se zatím ukázala být nejnáročnějším dnem naší cesty.
Hned ráno nás čekaly mnohé kopce, které jsme na našich historických kolech nedokázali vyjet a museli jsme jít pěšky. Kopec na Zbečno byl obzvlášť náročný – šli jsme ho téměř celý pěšky. Poprvé jsem viděl, jak se kouří od brzdy Torpéda, všichni jsme měli nábu pěkně rozžhavenou.
Po zasloužené pauze ve Zbečně jsme navštívili Hamousův statek, selskou usedlost s roubeným obytným domem, zděnými chlévy, stájemi se sýpkou, stodolou a výměnkem. Tato oblast má historii sahající až do dob prvních Přemyslovců.
Ranní kopec nás natolik unavil, že jsme se rozhodli upravit trasu a jet podél řeky Berounky. Obědvali jsme u jezu Valentův mlýn na řece Berounce, kde jsme si dopřáli zaslouženou pauzu a koupání. Jez a jeho okolí jsou v oblíbené rekreační oblasti mezi obcemi Račice a Sýkořice.
Zjistili jsme, že stezka kolem vody končí za dva kilometry a musíme se přebrodit na druhou stranu nebo jít lesem přes dlouhý kopec, což jsme vůbec nechtěli. Marně jsme hledali brod a ptali se místních – voda byla příliš hluboká, takže jsme museli jít pěšky do lesa a zdolat nejhorší kopec dnešního dne.
Po více než hodinové chůzi jsme dorazili na vrchol, unavení, zpocení a velmi žízniví. Na vrcholu jsme zjistili, že Nižbor je ještě více než 10 km daleko. Vydali jsme se tedy na další úsek cesty.
Cesta ubíhala a my zastavili v první otevřené restauraci. Pivo nás osvěžilo a dali jsme si lehkou svačinu v podobě polévky. David se vydal na ubytování, zatímco ostatní pomalu dopíjeli a následovali ho individuálně. Já s Dájou jsme se vyrazili koupat do Berounky.
Po příjezdu do ubytování jsme zjistili, že spíme v kuchyni sami s Dájou, děda a Honza jsou v ložnici a David si dobrovolně vzal přistýlku a spí na matraci na zemi. Večer jsme zakončili ve stejné restauraci jako odpoledne. Pili jsme pivo, malinovku, večeřeli a debatovali o zítřku. Hráli jsme karty.
Teplé počasí a památná věta
Dnes byl nejteplejší den celé výpravy místy 36°C.
Honza pronesl památnou větu: „No co, je středa, kopců bylo třeba.“
Třetí den naší výpravy byl plný výzev a zážitků. Navzdory náročným kopcům a unaveným nohám jsme si užili každý moment a těšíme se na další dny naší cesty údolím Berounky.
Čtvrtý den-čtvrtek
1. srpna 2024 - Čtvrtý den naší výpravy začal ve znamení praktických záležitostí. Po snídani v COOPu v Nižboru jsme hledali poštu, abychom mohli odeslat balík se špinavým prádlem.
Cesta do Berouna podél vody byla velmi příjemná. Ráno po dešti byl vzduch svěží a teplota akorát. Na první zastávce jsme se rozhodli, že děda, který byl po včerejším náročném stoupání unavený, pojede do cíle naší cesty vlakem. Jako nejstarší člen výpravy si zasloužil odpočinek.
Dorazili jsme do Berouna, kde jsme si dali krátkou pauzu u zmrzliny a rozdělili se na dvě skupiny. Děda a David hledali vlakové nádraží, zatímco ostatní zamířili do pivovaru na Klepáčka – pivo, které Honza nutně potřeboval ochutnat. Ukázalo se, že nádraží i pivovar jsou blízko sebe. Měli jsme čas, protože pivovar otevíral až v jedenáct. Když se konečně otevřelo, mohli jsme ochutnat skvělou cyklistickou osmičku, oběd a malé pivo Klepáček s více než 6 % alkoholu. Po obědě jsme vyrazili i s Davidem podél vody směrem na Srbsko.
Cestou jsme projeli kolem opuštěného vápencového lomu Alkazar, který je oblíbený mezi turisty, vodáky, trampy, horolezci a filmaři. Dája se chtěl vykoupat, ale nenašli jsme vhodný vstup do řeky, takže jsme koupání vynechali.
Další zastávkou byl Svatý Jan pod Skalou, obec s bohatou historií a krásnou přírodou. Dája se rozhodl vykoupat v Ivanově prameni, který je známý svou ledovou vodou a údajně léčivými účinky.
Po hodinovém odpočinku a prohlídce místa jsme vyrazili do Srbska. Zapomněli jsme Dájovi plavky, takže jsem se musel vrátit asi 2 km zpět, aby se měl zítra v čem koupat.
Ubytovali jsme se v penzionu U Kapličky, pět chlapů v jedné místnosti. Dája na přistýlce. Vyrážíme jsme na jídlo. Protože kuchyň zavírala na našem penzionu už v 17:00 a pivo nám také odmítli načepovat, rozhodli jsme se nakonec navštívit místní kemp, kde jsme si dali srbské pivo a užívali si volné odpoledne u karet a dobrého piva a nealkoholických nápojů.
Na zítřek hlásili déšť, takže jsme měli dva plány – buď se vydáme na vodu a lodě, nebo pojedeme vlakem do muzea. Honza si udělá vlastní program na kole.
Shrnutí dne
Čtvrtý den naší výpravy byl kombinací odpočinku a dobrodružství. Cesta podél Berounky byla krásná a osvěžující, navštívili jsme zajímavá místa a večer jsme si užili u dobrého piva, syn pije Vinea. Těšíme se na další den, ať už nás čeká vodní dobrodružství nebo návštěva muzea.
Pátý den-pátek
2. srpna 2024 - Pátý den naší výpravy začal společnou snídaní v penzionu a následným odpočinkem. V devět jsme se rozhodli, že dnešní program bude vodní – vyrážíme na Berounku.
Zabalili jsme si pláštěnky a náhradní oblečení a vyrazili do kempu pro lodě. Nakonec jsme si půjčili lodě dvě – v první byl děda na háčku a David na zadáku, ve druhé jsem byl já na zadáku a Dája na háčku. V deset jsme vyrazili na cestu. Ještě v Srbsku pod mostem na nás mával Honza, takže jsme k němu zamířili pro společnou fotku. Honza pak pronesl další, nezapomenutelnou hlášku z naší cesty: "Klub českých velocipedistů Holice, dnes spíše Klub českých vodomilů, vyráží na další cestu."
Honza si tento den užíval krásy Berounska na kole.
My jsme si to na řece užívali. Voda tekla pomalu, proto jsme měli čas pozorovat nádhernou krajinu podél Berounky. Počasí bylo proměnlivé – občas lehký déšť, občas sluníčko. Obědvali jsme v kempu v Hlásné Třebani. Menu bylo tradiční – výpečky, knedlík a zelí. Kdo si dal Plzeň, zjistil, že je hrozná, zatímco ti, kdo si vybrali Svijany, pivo chválí. Dájovi to nechutnalo.
V 15:40 jsme dorazili do Dobřichovic na jez. Pršelo a výrazně se ochladilo, takže jsme se velmi rádi převlékli do suchého oblečení v čekárně na vlakovém nádraží. Po menších peripetiích a přestupu v Křivoklátu jsme v 16:55 dorazili na ubytování, ale bohužel jsme byli bez večeře, protože penzion brzy zavíral.
Večeříme v restauraci na nádraží. Poslední večer jsme trávili v kempu u karet, piva a malinovky. Plánovali jsme zítřejší přesun domů.
Návrat Domů – sobota
3. srpna 2024 - Šestý a poslední den naší výpravy byl ve znamení návratu domů. Ráno jsme vstávali před sedmou hodinou a spěchali na snídani, protože v devět hodin jsme měli domluvenou prohlídku lomu v Mořině a cesta byla opět dlouhá.
Již před půl osmou jsme vyráželi směr Karlštejn a Mořina. Po dešti bylo chladno, ale na kolo to bylo příjemné počasí. V Karlštejně jsme se rozloučili s Honzou, který jel domů sám, protože bydlí nejdál. Udělali jsme poslední společnou fotku a vyrazili směrem na Mořinu. Cesta byla plná kopců a na historických kolech to byla opravdu dřina, takže jsme většinou šli pěšky. V půl desáté nám volali z Mořiny, kde jsme a jestli na nás mají ještě čekat. Rozhodli jsme se prohlídku vynechat.
Za Mořinou jsme si užili pohled na Velkou Ameriku, nejznámější lom v Čechách, také známý jako Český Grand Canyon. Po dostatečném odpočinku jsme vyrazili na asi 17 km vzdálené město Dobřichovice, kde jsme si dali oběd a přesunuli se vlakem do Prahy.
V Praze jsme zamířili na Žižkov na dobré pivo a poté jsme se konečně vydali vlakem do Pardubic a odtud autem domů. Doma jsme byli v 18:10. Unavení, ale spokojení a šťastní.
Slovo závěrem
Naše dobrodružná výprava okolo Berounky byla plná nezapomenutelných zážitků, krásné přírody a společných chvil. Ačkoliv jsme se potýkali s náročnými stoupáními, technickými problémy a občasným špatným počasím, zvládli jsme vše s úsměvem a dobrou náladou. Výprava nám ukázala, že i stará kola mohou nabídnout nové příběhy a že síla kolektivu a dobrého plánu je nezměrná.
Chtěl bych poděkovat všem členům naší výpravy za jejich odhodlání a společnost. Zvláštní dík patří Davidovi za skvělou přípravu a organizaci celého výletu. Bez jeho pečlivého plánování bychom nezažili tolik krásných momentů.
Naše cesta skončila, ale vzpomínky na ni nám zůstanou navždy. Už se těšíme na další společné dobrodružství