Cyklo výprava Vysoké Mýto – Vídeň, 21.–23. srpna 2024
Úvodní přípravy a start ve Vysokém Mýtě
Večer před zahájením naší třídenní cyklo výpravy z Vysokého Mýta do Vídně, dne 20. srpna 2024, jsme se podle plánu sešli v hospodě Stejk Bejk. Z našeho klubu dorazil pouze Honza Klepáček, který si stihl vychutnat čtyři piva.
První den cesty - středa
Následujícího dne, 21. srpna, jsme se setkali v 6:00 ráno v kavárně Bonviván ve Vysokém Mýtě. Na společné foto na rozloučenou dorazilo několik zvědavců, novinářů a také náš přítel Jiří Švajdler. Před odjezdem jsme si všichni vychutnali ranní kávičku a štrůdl.
V 6:45 jsme za zvuků Radeckého pochodu vyrazili na cestu. Počasí bylo zatažené, a brzy nás zastihl déšť, který nás provázel už od čerpací stanice Robin Oil ve Skutči. Přestože pršelo, teplota byla příjemná, a tak jsme se s odhodláním vydali do kopců na vysočině.
První delší zastávkou byla obec Krouna (36 km), kde jsme si dali 35 minut pauzu. Posilnili jsme se teplými vídeňskými párky, pivem a čerstvým okurkem z obecní pergoly. Déšť pomalu ustával a harmonogram cesty jsme s menším skluzem dodrželi.
Krátce po 10:35 došlo k prvnímu incidentu na trase – Jiří Junek utrpěl lehký pád, při kterém si odřel koleno a loket. Naštěstí se jednalo o drobná zranění, a tak jsme mohli pokračovat dál.
Po 11. hodině se počasí vyjasnilo, což nám dodalo novou energii. Přesně ve 12:30 jsme opustili Čechy a vstoupili na Moravu, což jsme náležitě zdokumentovali společnou fotografií. Další zastávkou byl Žďár nad Sázavou (65 km), kam jsme dorazili v plánovaném čase ve 13 hodin. Zde jsme měli hodinovou pauzu na oběd v hotelu U Labutě.
Po obědě se František Uhlíř, Jarda Kotrba a Honza Klepáček vydali napřed kvůli nutné opravě Honzova kola. To se jim naštěstí podařilo zvládnout a mohli tak pokračovat s ostatními. Trasa vedla přes Bohdalec, Křižanov a Velkou Bíteš, kde jsme museli část cesty absolvovat pěšky kvůli rekonstrukci města.
V Oslavanech nás přivítala městská policie, která nás bezpečně provedla městem. Jelikož se již začalo šeřit, nasadili jsme si čelovky a reflexní vesty.
Příjezd do Moravského Krumlova
Po náročném dni jsme dorazili do Moravského Krumlova (152 km), kde jsme přespali na internátu Střední školy dopravy. Dorazili jsme až po tmě, unavení, ale spokojení. Ubytovali jsme se ve dvou pokojích – já a Honza v jednom, Jirka a Tonda z Jičína ve druhém. Společné sociální zařízení bylo vyhovující a za cenu 400 Kč nám poskytlo potřebné zázemí.
Kvůli únavě jsme se rozhodli jít spát kolem jedenácté hodiny, bez tradičního zakončení dne pivem.
Tento první den byl plný výzev, ale také radosti z dobře odvedené práce a společných zážitků. Těšíme se na další dny na cestě do Vídně!
Cyklo výprava Vysoké Mýto – Vídeň, 22. srpna 2024
Ranní setkání a odjezd z Moravského Krumlova-čtvrtek
Ráno 22. srpna 2024 jsme se probudili v Moravském Krumlově do dne bez organizované snídaně. Každý si vyrazil na náměstí a koupil si, na co měl chuť. Postupně jsme se potkávali na různých místech, než jsme se v 7:40 sešli ke společnému odjezdu. Městská policie nás opět doprovodila přes celý okres, což nám velmi usnadnilo průjezd.
Zastávky a cesta přes Moravu
V 8:45 jsme dorazili do obce Miroslav, kde nás nečekaně přivítaly dvě zaměstnankyně místního úřadu s drobným občerstvením. Zde jsem si zakoupil nové cyklistické rukavice, protože prasklý mozol začal být nepříjemně bolestivý. Po krátké přestávce jsme pokračovali do Hrušovan nad Jevišovkou, kde jsme si dali 30 minut pauzu na občerstvení a pivo. Při odjezdu se znovu zranil Jiří Junek měl opět pád. Naštěstí projížděla kolem místní zdravotní sestřička a poskytla mu první pomoc.
Jirka po krátké pauze pokračoval dál. Je to borec!
Další zastávkou byl Hevlín, kde jsme měli naplánovaný oběd. S Jirkou jsme si dali pizzu napůl, což nás posilnilo na další část cesty. Po obědě jsme pokračovali k rakouskému Asparn an der Zaya, kde jsme v Gasthaus Schulz ochutnali naše první pivo v Rakousku. Únava po překonání velkých kopců se začínala projevovat, a tak jsme svolali krátkou poradu.
Rozdělení skupiny a cesta do cíle
Jiří Junek se rozhodl pro delší trasu do Vídně, s cílem dojet až k ceduli Vídeň, kde se chtěl vyfotit. Jako morální podpora se s ním vydali Jiří Valenta a Jarda Kotrba. Odhadovali jsme, že pojedou asi o 25 km více, ale do cíle dorazí až po tmě.
Zbytek skupiny, nechtějící riskovat pozdní dojezd, se rozhodl vydat kratší cestou. Vedení převzal Lukáš Vízek, který díky své znalosti němčiny a angličtiny zajistil hladký průjezd. Vydali jsme se po cyklostezce Brno–Vídeň a později Břeclav–Vídeň, trasa nás vedla přes Garmanns, Egerrsdorf a Grossrussbach.
Bohužel, v jednom z těchto míst došlo k dalšímu problému s kolem Honzy Klepáčka. Tentokrát oprava na místě nebyla možná, a tak jsme museli zavolat doprovodné vozidlo, které Honzu odvezlo do cíle dnešní etapy. Honza tak musel svou jízdu ukončit přibližně 25 km před cílem.
My ostatní jsme pokračovali dál, a přestože nás čekaly náročné kopce, nálada zůstávala veselá. Některé kopce směrem dolů jsme museli dokonce zdolat pěšky, což mě přimělo vtipně navrhnout, že bychom se měli přejmenovat na Klub českých turistů, neboť jsme více chodili, než jezdili.
Poslední úsek a příjezd do Korneuburgu
Poslední zastávku na pivo jsme si dopřáli z doprovodného vozidla na Hauptstraße. Setkali jsme se zde s mnoha Čechy a Slováky, kteří nás povzbuzovali a fotili se s námi. Nálada byla skutečně výborná.
Když jsme se kolem 19:30 blížili k cíli naší dnešní etapy, narazili jsme na hospodu s nápisem Starobrno a česky mluvící obsluhou. Bylo to nečekané překvapení, a tak jsme rychle vypili dvě piva, než jsme se vydali na poslední úsek cesty do AVIA Motelu v Korneuburgu. Po 110 kilometrech jsme unavení, ale spokojení zakončili další úspěšný den na naší cestě do Vídně, v čase 20:32.
Na penzionu nás čekalo překvapení v podobě čerstvých řízků, koláčů a českého piva. Toto nádherné občerstvení nám zajistila Marcela – přítelkyně Zdeňka Vokála. Ostatní tři velocipedisté dorazili již po tmě, asi hodinu za námi, s 24 km navíc v nohách.
Vydrželi jsme být vzhůru asi do jedenácti, kdy se řešil celý den, popíjelo se pivo a platili jsme za památeční trička a doprovodné vozidlo. Obsazení pokojů bylo zase stejné.
Cyklo výprava Vysoké Mýto – Vídeň, 23. srpna 2024
Den třetí - pátek
Ráno jsme vstávali s Honzou už po páté hodině, abychom se pokusili opravit kolo, které ho včera zradilo. Bohužel se to nepovedlo, a tak Honza musel sáhnout po náhradním kole s rozměrem 48 palců. Naštěstí to nebyl velký problém, a tak jsme mohli všichni pokračovat v cestě.
Po snídani na benzínce jsme se vrátili do ubytování, zabalili věci, zaplatili za nocleh 85 euro za pokoj a kolem osmé hodiny jsme vyrazili směrem Vídeň – Schönbrunn. Cesta do Vídně, kam jsme měli dorazit kolem desáté, vedla podél Dunaje a dále centrem města, což činilo přibližně 25 kilometrů.
Celkem jsme za poslední tři dny ujeli úctyhodných 292 kilometrů, což by samo o sobě bylo náročné, ale my jsme celou trasu zvládli na vysokých kolech. Ta vyžadují nejen více fyzické síly, ale také dovednost a trpělivost, zvláště při jízdě v hustém městském provozu a při sesedání. Projíždění centrem Vídně bylo zvlášť náročné – sesedání z vysokého kola není snadné a mnoho kolemjdoucích nechápalo, s čím se potýkáme. Přesto jsme bez větších problémů dorazili kolem půl jedenácté do cíle naší cesty, k nádhernému Schönbrunnu.
Pořídili jsme si společnou fotku před Schönbrunnem a zamířili na zasloužené pivo. Dopřáli jsme si české pivo Dudák a slavili jsme dosažení cíle, na který jsme během těch tří dní tvrdě dřeli. K obědu jsme si dopřáli vídeňský řízek nebo svíčkovou, a všude panovala výborná nálada.
Přestože jsme byli šťastní z úspěchu, který představoval dokončení takto náročné cesty na vysokých kolech, loučení s přáteli, kteří museli odjet vlakem kolem jedné hodiny, přineslo i smutek. Zbytek skupiny se rozloučil ve 13:00 na parkovišti, s nadějí, že se znovu setkáme na další bláznivé cestě z Vysokého Mýta... někam.
Tento třídenní výlet byl opravdovým testem našich schopností a odhodlání, každý z nás může být na sebe právem hrdý.
