Šestá etapa – do Teupitz – pátek

Šestá etapa byla před námi. Po předchozích dnech už nás čekalo „jen“ 106 kilometrů. V porovnání s tím, co jsme měli za sebou, to skoro vypadalo jako odpočinková etapa.

Ráno jsme si užili luxusní snídani v krásném penzionu. Panu majiteli jsme předali naši pamětní medaili a udělali společnou fotografii. Ještě jednou děkujeme za skvělé přijetí.

Samotná cesta dnes ubíhala celkem v pohodě. Ráno jsme vyjížděli po dešti na mokré silnici, během dne se ale počasí umoudřilo a udělalo se příjemné teplo.

Samozřejmě bychom to nebyli my, aby den skončil úplně v klidu. Poslední kilometry si na nás počasí připravilo pořádný liják a do hotelu jsme dorazili promočení skrz naskrz.

Dnes už bylo znát, že se všichni těšíme do cíle. Chtěli jsme dorazit co nejdříve, takže pauzy byly kratší – oběd jsme zvládli za pětačtyřicet minut a bylo vidět, že vidina večerního piva v penzionu je pro všechny velkou motivací.

Nejhezčí příběh dne ale přišel během jedné z našich zastávek. Asi na sedmdesátém kilometru jsme si dali krátkou pauzu. Za chvíli k nám přišel místní cyklista s košíkem plným nealkoholických piv pro celou naši partu. Prý ještě nikdy neviděl pohromadě tolik vysokých kol, a tak se přišel podívat, popovídat si a vyměnit s námi cyklistické zážitky. Taková náhodná setkání jsou možná tím nejhezčím, co člověk na cestě zažije. Nejde jen o kilometry, ale hlavně o lidi, které cestou potkáte.

Večer už bylo jasné, že jsme opravdu blízko cíle. Před námi zůstávala poslední etapa a Berlín byl na dosah.

Přijel se za námi podívat také Jaryn. Byli jsme rádi, že jsme ho viděli. Některé věci se v závěru výpravy neobešly bez nedorozumění a jeho rychlý odjezd druhý den zůstal trochu rozpačitý. Věříme ale, že čas vše srovná.

Unavení, ale šťastní jsme věděli, že ten náš společný sen už nám nikdo nevezme.