Čtvrtá etapa – z Nymburka do Hrádku nad Nisou – středa
Dnes ráno se s námi rozloučil Libor. Už od začátku říkal, že pojede pouze do Nymburka a že pokud tam dojede, bude to pro něj stejné, jako kdyby dojel až do Berlína. Libore, svůj cíl jsi splnil a patří ti velká gratulace. Byl jsi součástí naší cesty a jsme rádi, že jsi s námi ty etapy absolvoval.
Velkou radost nám udělal také Jirka, který byl ráno připraven na startu. Sice jednu etapu na vysokém kole vynechal, ale jak ho známe, určitě si ji při nejbližší příležitosti rád dojede. A nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se k němu někdo rád přidá, aby na to nebyl sám. Vyrážel z Vídně o dva dny později než my, a přesto se ráno objevil na startu etapy s námi, jako by se nechumelilo. Klobouk dolů, Jirko.
Čtvrtý den na cestě za snem byl před námi další pořádný kus cesty. Z Nymburka jsme vyrazili směrem na Hrádek nad Nisou a Berlín se zase o něco přiblížil.
Celou cestu nás provázela spousta milých setkání. Lidé nám mávali, povzbuzovali nás a posílali zprávy. Bylo příjemné zjišťovat, kolik lidí nám fandí a drží palce. Zároveň jsme si uvědomovali, že jízda na vysokých kolech není na silnici úplně běžná záležitost, a proto jsme si moc vážili trpělivosti a ohleduplnosti řidičů.
Dnešní trasa vedla krásnou českou krajinou a typickými českými vesničkami. Chvíli do kopce, chvíli z kopce a potom zase do kopce. Prostě česká klasika. Velký dík patřil také našim řidičům doprovodných vozidel – Jožinovi a hlavně Dušanovi. Bez jejich pomoci by to celé nebylo možné. Dušan byl s námi po celou trasu, staral se o zázemí, pomáhal, když bylo potřeba, a často byl přesně tam, kde ho někdo potřeboval. Dokonce nám doslova a do písmene zametal cestu. Na fotografiích je vidět, jak sedí u silnice s koštětem. Dodnes nikdo neví, kde ho vlastně vzal a proč ho měl zrovna v autě. No prostě Dušan – srandista.
Po příjezdu do Hrádku nad Nisou nás čekalo milé přivítání od dvou kamarádů z Liberce, kteří za námi přijeli. I taková setkání dodávají člověku energii, když už se v nohách začínají hromadit kilometry.
A ještě jedna zajímavost z dnešního dne. Několik hodin s námi jel také televizní štáb TV Nova. Natáčení jsme si moc užili a samozřejmě jsme nezůstali jen u vážných rozhovorů. Dělali jsme i pořádné blbiny a naštěstí všechno dobře dopadlo.
O historické souvislosti a příběh celé výpravy se před kamerou staral Tomáš Formánek, technické věci vysvětloval Jarda, kterému nikdo neřekne jinak než Korbel, a o zábavu se postaral náš specialista na legraci Dušan Mihel.
Jestli jsme se dostali do zpráv, to už byla další kapitola našeho dobrodružství. Nejdůležitější ale bylo, že jsme všichni zdraví, spokojení a pořád nás to bavilo. Čtyři dny cesty byly za námi a Berlín byl zase o kus blíž.