Znáte tu pohádku „Setkali se u Kolína“?
Tak my jsme se dnes setkali u Bonviana ve Vysokém Mýtě.
Ráno to přitom nevypadalo na žádnou velkou slávu. Déšť, mraky a počasí, které člověka spíš láká zůstat doma s hrnkem kávy. Jenže cyklistické plány se neruší kvůli pár kapkám.
Já vyrazil z Holic po vlastní ose a Honza ze Žabokrk vlakem do Chocně a odtud na kole. Ale na jakém? Na vysokém! Přední velké a zadní malé. Vlastně stejně jako já, protože dnes jsme oba sedlali stroje, které budí pozornost všude, kam přijedou.
Sraz u Bonviana, známá to kavárna ve Vysokém Mýtě. Výborná káva, příjemná atmosféra a k tomu z reproduktorů zazněl Radeckého pochod. Lepší signál k odjezdu směrem na Vídeň jsme si snad ani nemohli přát. Tedy na tu českou, aby bylo jasno.
Společně jsme si užili asi 45 kilometrů krásnou krajinou až do Krouny, kde se naše cesty rozdělily. Já zamířil domů, Honza pokračoval dál do Vídně. A jak už to u dobrých výletů bývá, nakonec všechno klaplo. Oba jsme dorazili šťastně do cíle.
Počasí během dne ukázalo snad všechny své nálady. Ranní déšť vystřídalo slunce, přišlo příjemné teplo a nechyběl ani poctivý vítr, aby nám připomněl, že nic zadarmo nebude.
Když se za dneškem ohlédnu, nebyly to jen kilometry. Bylo to setkání, dobrá káva, pár úsměvných pohledů kolemjdoucích na naše vysoká kola, kus krásné krajiny a den, který stál za to prožít.
A nakonec? Oba jsme si na vysokých kolech připsali zhruba 100 kilometrů. Klobouk dolů před námi a hlavně ale před počasím, které nám dnes předvedlo snad všechny své tváře.
